Mohou se lidé tmavé pleti červenat?

VÅ¡ichni víme, že lidé mohou mít různé odstíny pleti, od téměř ebenovÄ› Äerné až po prakticky snÄ›hovÄ› bílou. JistÄ› tyto extrémy jsou pomÄ›rnÄ› vzácné, avÅ¡ak to neznamená, že neexistují. A vzhledem k tomu, že vÄ›tÅ¡ina z nás je s nejvÄ›tší pravdÄ›podobností bílé Äi pouze lehce tmavé pleti, je jasné, že máme Å™adu otázek, na které bychom rádi znali odpovÄ›Ä.

 

 

Jednou z nich je i to, zda se lidé skuteÄnÄ› tmavé pleti dovedou Äervenat. U bÄ›lochů se jedná o pÅ™irozenou reakci na Å™adu stimulů, a projevuje se, jak již název napovídá, zÄervenáním tváří. OvÅ¡em tÄ›m, kteří mají skuteÄnÄ› tmavou pleÅ¥, z pochopitelných důvodů tváře zÄervenat nemohou. Znamená to tedy, že se nemohou Äervenat?

 

Ne tak docela. Abychom mohli na tuto otázku odpovÄ›dÄ›t, je potÅ™eba si nejprve uvÄ›domit, co to vlastnÄ› Äervenání je a Äím je způsobeno. Ve skuteÄnosti se jedná o zvýšený průtok krve a rozšíření cév ve tvářích, nejÄastÄ›ji v reakci na nÄ›jakou silnou emoci. To vytváří onu typickou Äervenou barvu.

 

 

Je vÅ¡ak jasné, že i tmaví spoluobÄané mají tytéž cévy, a tytéž emocionální reakce. Proto se i jim ve chvíli urÄitých zvýšených emocí doslova nahrne krev do tváří. Kvůli tmavé pleti vÅ¡ak není tato fyziologická reakce ani zdaleka tak zÅ™ejmá, jako u bÄ›lochů.

 

To samozÅ™ejmÄ› může pÅ™edstavovat výhodu, neboÅ¥ můžeme lépe skrýt, když se cítíme například trapnÄ›. Díky tomu se vyhneme Å™adÄ› nepříjemných situací. Na druhou stranu to vÅ¡ak znamená, že je pro ostatní těžší nás Äíst a odhadnout, co skuteÄnÄ› cítíme.

 

V koneÄném důsledku lze vÅ¡ak říci, že Äervenání rozhodnÄ› není omezeno pouze na osoby bílé pleti, ale jsou jej schopni vÅ¡ichni lidé, byÅ¥ to u nÄ›kterých není příliÅ¡ viditelné. Z tohoto pohledu je tedy hloupé a zbyteÄné považovat nÄ›které za ménÄ›cenné Äi zaostalé. VÅ¡ichni jsme si rovni, a z valné vÄ›tÅ¡iny je chování pouze důsledkem výchovy. A to vÄetnÄ› Äervenání.