Zamysleli jste se někdy nad tím, čím nejvíc ubližují rodiče svým dětem? Pokud vás napadají různé výprasky rákoskou, řemenem či kuchyňskou vařečkou, jak to bývávalo zvykem hlavně dříve, pak jste na omylu, protože mnohem horší je pro děti ponechat je bez dozoru a umožnit jim hraní počítačových her, zahánění nudy brouzdáním na Internetu a sledování sociálních sítí na mobilu. Závislost na virtuální realitě může dovést děti až k mohutným depresím a sebevraždám, Internet je dnes plný násilí dalších hrozeb a navíc je tato forma mezilidských vztahů spíše neosobní a nahrává k bezcitnosti.
Umožněte svým dětem naopak to, čím jsme se bavili my, když jsme byli v jejich věku. Měli jsme na zahradách pískoviště a houpačku a s kamarády jsme si tam dokázali hrát dlouhé hodiny. A taková houpačka s klouzačkou, doplněná o provazovou prolézačku a dřevěný domeček, jim umožní být spolu v blízkém tělesném kontaktu, což je mnohem víc, než psaní e-mailu a odesílání textové SMS.
Mít dětské hřiště doma na zahradě, nebo alespoň přístupné na okraji obce, může znamenat mnoho i pro dospělé. V dobách, kdy neexistovaly mobilní telefony, se lidé na takových místech scházeli, aby si tu vypili kávu nebo čaj donesený v termosce, a s dětmi tu trávili i několik hodin, dokud se nesetmělo. Vyměňovali si tu své životní příběhy a zkušenosti a byl to mnohem bezpečnější svět, než ten, v němž na vás útočníci cílí skrze webovou kameru, podstrkují do prohlížeče falešné weby a snaží se z vás vylákat peníze a přístup do bankovního účtu. Dětem tu pak hrozí různé formy obtěžování a psychického vydírání.
Ať už kdokoli a jakkoli kritizuje dobu socialismu, svým způsobem to bylo bezpečnější období, než to, co prožíváme dnes, ve světě virtuální kriminality, která mnohdy předčí tu hmotnou. Dopřejte tedy dětem veselejší dětství, než to, na které nebude nikdo z nich v dospělosti s radostí vzpomínat.