Výstružník je pro někoho zcela neznámým pojmem, přitom úzce souvisí s jednou z nejčastějších a nejvíce rozšířených strojírenských operací na celé planetě – s výrobou válcových otvorů. Naopak kdybychom uspořádali soutěžní anketu, jak to kdysi prováděl Jiří Krampol v pořadu „Nikdo není dokonalý“, a pokládali zvídavou otázku: „Co je to vrták“, zřejmě by nemělo význam výsledky ankety v televizi ani vysílat, protože by nebyly vůbec vtipné.
O existenci výhrubníků a jejich partnerů výstružníků mají ponětí zejména strojaři, případně příbuzné technické obory, které jej někdy měly k dispozici v rámci výukových lekcí, ostatní lidé nemusí vůbec tušit, jak vlastně vypadají, a jak se s nimi pracuje.
Nástroje s více břity – vrták odvrtává z materiálu třísku pouze dvěma protilehlými břity, což je poměrně nepřesná záležitost. Může při tom docházet k různým rozměrovým odchylkám, namísto přesného kruhu je otvor mírně eliptický a jakost povrchu také není zrovna ideální. Odvrtaný otvor pak slouží spíše pro provlečení nějakých šroubů, nýtů, závlaček či vrutů, a to s dostatečně velkou vůlí. Jenže jak to udělat, když potřebujete mít otvor velmi hladký, přesně kruhovitý a v minimální rozměrové odchylce?
Toto je pravá chvíle pro výhrubník a stavitelný výstružník https://www.i-nastroje.cz/Stavitelne-221424-c31_112_4.htm. Vrtákem se pouze otvor předvrtá a pak se částečně vyhrubuje a nakonec vystružuje. S výstružníky, které disponují někdy až osmnácti břity po svém obvodu, lze docílit velmi hladkého a natolik přesně zhotoveného otvoru, že jej lze osadit vhodnou součástkou – například pohybovou hřídelí či ojnicí pístu. Jedním z příkladů použití výstružníku v praxi jsou převodovky a spalovací motory automobilů, motocyklů či letadel. I když se tedy jedná o velmi známé strojírenské výrobky, přesto mnoho lidí nezná samotné pozadí výroby, a tedy i některé výrobní nástroje.