Co vy a motorky? Bavà vás motorky? Abych se pÅ™iznala, tak já jsem si vždycky Å™Ãkala, že budu mÃt také motorku, jakmile mi padne osmnáct let. Proto jsem se moc ráda dÃvala na takové poÅ™ady, kde lidé jezdili na motorce, dokonce byly takové hrané pohádky, kde tÅ™eba hlavnà hrdinové jezdili v autech anebo na motorkách. A když jsem potom vidÄ›la, jak můj starÅ¡Ã bratr jezdà na motorce, on byl o Å¡est let starÅ¡Ã než já, tak jsem si Å™Ãkala, že bych také jednoho dne chtÄ›la jezdit na motorce. Ale když mi padlo osmnáct let a chtÄ›la jsem si udÄ›lat řidiÄské oprávnÄ›nà na automobil a také na motorku tak ne, a ne se mi tohle podaÅ™it.
Ani nevÃte, jak moc mÄ› to trápilo, že mi neÅ¡lo splnit vÅ¡echny podmÃnky, abych dosáhla Å™idiÄského oprávnÄ›nÃ. JednoduÅ¡e se mi to nedaÅ™ilo. RodiÄe jsem stále uklidňovala, že se opravdu uÄÃm a věřte mi. VážnÄ› jsem se uÄila. Ale jednoznaÄnÄ› mi to do hlavy nÄ›jak nelezlo. I když jsem si myslela, že Å™idiÄské oprávnÄ›nà na auto nebo na motorku zvládnu opravdu levou zadnÃ, tak opak byl pravdou. Možná to také bylo tÃm, že jsem se straÅ¡nÄ› stresovala a moc jsem se snažila, abych Å™idiÄské oprávnÄ›nà zÃskala. Jenomže jak to udÄ›lat? Opravdu mÄ› to hodnÄ› trápilo a nevÄ›dÄ›la jsem, co mám dÄ›lat.
Nakonec rodiÄe Å™ekli, aÅ¥ tÅ™eba půl roku poÄkám, abych se nestresovala, abych potom neutrácela zbyteÄnÄ› penÃze za to, jenom abych dÄ›lala Å™idiÄské oprávnÄ›nÃ. Možná mà rodiÄe mÄ›li pravdu. Tak jsem se radÄ›ji na to skoro téměř rok vykaÅ¡lala a Å™idiÄské oprávnÄ›nà jsem nedÄ›lala. Ani jsem se o to nesnažila. Nakonec to dopadlo tak, že až za rok a půl jsem si udÄ›lala Å™idiÄské oprávnÄ›nà na automobil a také zároveň na motorku. Jenom na nÄ›jakou lehkou motorku, nechtÄ›la jsem nic těžkého a nároÄného anebo drahého, protože jsem hlavnÄ› potÅ™ebovala mÃt automobil, abych se dostala potom do Å¡koly. Vysokou Å¡kolu jsem mÄ›la ve vedlejÅ¡Ãm mÄ›stÄ› a nechtÄ›lo se mi jezdit autobusem, takže jsem ráda, že už mám koneÄnÄ› automobil.Â